Luk 7 | CzeCSP | STEP | Když dokončil všechna svá slova k lidu, vešel do Kafarnaum.

Luke 7

Uzdravení setníkova otroka

1 Když dokončil ^{▼▼Mt 7,28} všechna svá slova k ^{▼▼ř.: do uší lidu; hebraismus — srv. Dt 32,44!; Sk 17,20} lidu, vešel do Kafarnaum. ^{▼▼//Mt 8,5—13} 2 Otrok nějakého setníka, který byl setníkovi ^{▼▼ř.: jemu} vzácný, byl na smrt nemocen. 3 Když setník uslyšel o Ježíšovi, poslal k němu židovské starší ^{▼▼[na rozdíl od zprávy v Mt, kdy jde setník sám. Důvod pro vyslání poslů není jistý — snad respektoval etnické hranice, které byly v té době velmi důležité. (Výjimečně zcela pozitivní zmínka o žid. starších — srv. 9,22; Sk 6,12.)]} a žádal ho, aby přišel a zachránil jeho otroka. 4 Ti přišli k Ježíšovi a naléhavě ho prosili: „Je hoden, ^{▼▼srv. 10,7; 15,19; 20,35; Zj 3,4} abys mu to prokázal; 5 neboť miluje náš národ, i synagogu nám sám vystavěl.“ 6 Ježíš šel s nimi. Když již byl nedaleko od jeho domu, poslal k němu setník své přátele, aby mu řekli: „Pane, ^▼▼5,8! neobtěžuj ^▼▼8,49 se; vždyť nejsem hoden, ^{▼▼J 1,27} abys vešel pod mou střechu. 7 Proto jsem se ani nepokládal za hodna k tobě přijít. Ale řekni slovo, a můj sluha ^{▼▼Mt 8,6p}bude uzdraven. ^{▼▼var.: ať je uzdraven} 8 Vždyť i já jsem člověk podřízený autoritě ^{▼▼ř.: pod pravomoc / pod vrchnost} a mám pod sebou vojáky; řeknu–li některému: 'Jdi', pak jde; jinému: 'Přijď', pak přijde; a svému otroku: 'Udělej to', ^{▼▼Sk 23,17.23; Ko 3,22} pak to udělá.“ 9 Když to Ježíš uslyšel, užasl ^{▼▼[pouze 2× je v NS výslovně zaznamenán Ježíšův úžas — zde a Mk 6,6; srv. Mt 15,28]} nad ním, obrátil se k zástupu, který ho doprovázel, a řekl: „Pravím vám, ani v Izraeli ^{▼▼Mt 9,33} jsem nenalezl tak velkou víru.“ ^{▼▼7,50; J 4,50} 10 Když se ti, kteří byli posláni, vrátili do domu, nalezli toho [nemocného] otroka zdravého.

Vzkříšení syna vdovy z Naim

A stalo se, že ⌈hned nato⌉ ^{▼▼var.: příštího (dne)} šel do města zvaného Naim. ^{▼▼Blízko Naim leží Šúnem, kde prorok Elíša vzkřísil chlapce (2Kr 4, 18—37).} A šli s ním [mnozí] jeho učedníci a veliký zástup. 12 Když se přiblížil k městské bráně, hle, vynášeli mrtvého, jediného ^{▼▼Gn 22,12; Za 12,10} syna jeho matky, a ta byla vdova; byl s ní velký zástup z města. 13 Když ji Pán ^{▼▼var.: Ježíš; 5,8p!; 10,1.41; 11,1; 12,42; 13,15; 17,5n; 18,6; 19,8; 22,61; 24,34; J 4,1!; Sk 9,17} uviděl, byl nad ní hluboce pohnut ^{▼▼Mt 9,36p} a řekl jí: „Neplač!“ 14 Pak přistoupil a dotkl se ^{▼▼hapax legomenon, jediný výskyt v StS (často nejistý význam) [není uvedeno u všech]}már. Ti, kteří je nesli, se zastavili. Řekl: „Chlapče, pravím ti, probuď se!“ 15 Mrtvý se posadil ^{▼▼ř. anakathizein — „posadit se (zpříma)“; Sk 9,40†} a začal mluvit; a Ježíš ho dal jeho matce. ^{▼▼1Kr 17,23n; 2Kr 4,32—37} 16 Všech se zmocnil strach, ^▼▼5,26 oslavovali Boha a říkali: „Veliký prorok ^{▼▼v. 39; Mt 16,14!} povstal ^{▼▼ř.: byl vzbuzen} mezi námi“ a „Bůh navštívil ^▼▼1,68p svůj lid.“ 17 A toto slovo o něm se rozšířilo ^{▼▼ř.: vyšlo; Mt 9,26} po celém Judsku a po všem okolí.

Jan posílá učedníky s otázkou

O ^{▼▼//Mt 11,2—19} tom všem podali Janovi jeho učedníci zprávu. Jan si zavolal dva ze svých učedníků 19 a poslal je k Ježíšovi ^{▼▼var.: Pánovi} se slovy: „Ty jsi ⌈Ten, který má přijít, nebo máme očekávat⌉ ^{▼▼ř.: ten přicházející (srv. Mt 11,2n), nebo očekáváme … — stejně v. 20} jiného?“ 20 Ti muži k němu přišli a řekli: „Jan Křtitel nás k tobě poslal se slovy: Ty jsi Ten, který má přijít, nebo máme očekávat jiného?“ 21 V tu hodinu uzdravil mnoho lidí z nemocí, z ^{▼▼pl., množné číslo (plurál)}trápení a od zlých duchů a mnohým slepým ^{▼▼Mt 9,27; 11,5} daroval zrak. 22 A jim odpověděl: „Jděte, podejte zprávu Janovi, co jste uviděli a uslyšeli: Slepí opět vidí, chromí chodí, malomocní jsou očišťováni, hluší slyší, mrtví vstávají, chudým se zvěstuje evangelium. 23 A blahoslavený je ten, kdo by se nade mnou nepohoršil.“

24 Když Janovi poslové odešli, začal Ježíš říkat zástupům o Janovi: „Co jste vyšli spatřit do pustiny? Třtinu ^{▼▼Mt 11,7} zmítanou větrem? 25 Nebo co jste vyšli uvidět? Člověka oblečeného do jemných šatů? Hle, ti, ⌈kdo nosí nádherné šaty⌉ ^{▼▼ř.: v nádherných š.} a žijí v přepychu, jsou v královských palácích. 26 Nebo co jste vyšli uvidět? Proroka? Ano, pravím vám, a více než proroka. 27 To je ten, o němž je napsáno: 'Hle, posílám svého posla ^{▼▼Mk 1,2} před tvou tváří, který upraví tvou cestu před tebou.' ^{▼▼Ex 23,20; Mal 3,1} 28 [Amen,] pravím vám, mezi těmi, kdo se narodili z ženy, nikdo není větší [prorok] než Jan [Křtitel]; avšak ten nejmenší v Božím království je větší než on. ^{▼▼n. zde může končit přímá řeč. A v. 29.: A když to slyšel všechen lid, i celníci, uznali Boha za spravedlivého, protože byli …} 29 A všechen lid, který ho slyšel, i celníci ^▼▼5,27! uznali Boha za spravedlivého tím, že se dali pokřtít Janovým křtem. 30 Farizeové a zákoníci odmítli Boží radu ^{▼▼n.: úmysl, plán} pro sebe, když se ^{▼▼ř.: když nebyli od něho pokřtěni} nedali od něho pokřtít.“

31 „K čemu tedy přirovnám ^{▼▼Mt 11,16} lidi tohoto pokolení? Komu jsou podobni? 32 Jsou podobni dětem, které sedí na tržišti, volají na sebe a říkají: 'Pískali jsme vám, a netancovali jste; naříkali jsme, a neplakali jste.' 33 Neboť přišel Jan Křtitel, nejedl chléb ani nepil víno, ^▼▼1,15 a říkáte: 'Má démona.' 34 Přišel Syn člověka, jí a pije, a říkáte: 'Hle, člověk žrout a pijan vína, přítel celníků a hříšníků!' 35 Ale moudrost je ospravedlněna všemi svými dětmi.“

Ježíš pomazán od hříšné ženy

Jeden z farizeů ho prosil, aby s ním pojedl. I vstoupil do domu toho farizea a ⌈zaujal místo⌉ ^{▼▼ř.: ulehl; 14,8; 22,14v; 24,30} u stolu. 37 Hle, ^{▼▼srv. Mt 26,6—13} v tom městě byla žena, hříšnice. ^{▼▼v. 34; 15,1.7; 1Tm 1,15; [tj. prostitutka (Mt 21,31)]} Jakmile se dozvěděla, že je ^{▼▼ř.: leží; 5,29} Ježíš u stolu ve farizeově domě, přinesla alabastrovou nádobku vonného oleje. 38 A s pláčem se postavila zezadu k jeho nohám, slzami začala smáčet jeho nohy a otírat je ⌈svými vlasy⌉, ^{▼▼ř.: vlasy své hlavy} vroucně líbala ^{▼▼15,20; Mt 26,49; Sk 20,37} jeho nohy a mazala je vonným olejem. 39 Když to uviděl farizeus, který ho pozval, řekl si v mysli: ^{▼▼ř.: v sobě} „Kdyby tento byl prorok, ^▼▼v. 16 věděl by, kdo a jaká je ta žena, která se ho dotýká, že je hříšná.“ 40 Ježíš mu na to řekl: „Šimone, musím ti něco říci.“ On řekl: „Učiteli, ^{▼▼9,38; 10,25; 11,45; 12,13; 18,18; 19,39; 20,21; Mt 8,19p} řekni.“ 41 „Jakýsi věřitel měl dva dlužníky. Jeden mu dlužil pět set denárů, ^{▼▼Mt 18,28p} druhý padesát. 42 Když mu neměli z čeho vrátit, odpustil oběma. Který z nich ho tedy bude více milovat?“ 43 Šimon odpověděl: „Mám za to, že ten, kterému odpustil víc.“ ^{▼▼1K 15,9} On mu řekl: „Správně ^▼▼10,28 jsi usoudil.“ 44 Pak se obrátil k ženě a říkal Šimonovi: „Vidíš tuto ženu? Vešel jsem do tvého domu, ale vodu na nohy ^{▼▼Gn 18,4!; J 13,5; 1Tm 5,10} jsi mi nepodal; tato žena však skropila mé nohy slzami a otřela je svými vlasy. 45 Nepolíbil ^{▼▼2S 15,5; Ř 16,16} jsi mne, ale ona od té chvíle, co jsem vešel, nepřestala vroucně líbat mé nohy. 46 Nepomazal jsi mou hlavu olejem, ^{▼▼Rt 3,3; Ž 23,5p; Kaz 9,8; Mt 6,17} ona však vonným olejem pomazala mé nohy. 47 Proto ti pravím: Její mnohé hříchy jsou odpuštěny, protože mnoho milovala. Komu se málo odpouští, málo miluje.“ 48 Jí pak řekl: „Jsou ti odpuštěny hříchy.“ ^{▼▼Mt 9,2; Mk 2,5} 49 A spolustolovníci si ^{▼▼ř.: v sobě} začali říkat: „Kdo to je, že dokonce hříchy odpouští?“ ^▼▼5,21 50 Řekl té ženě: „Tvá víra ^{▼▼5,20; 17,19; 18,42; Mk 10,52} tě zachránila. Jdi v ^{▼▼n.: k / do …} pokoji.“ ^{▼▼8,48; Ex 4,18; 1S 1,17!}